strakapoud. Slk. strakopud, strachopud,
r. sorokopúd, sln.
slovinský srakopêr, s./ch.st.
s(v)rakoper, všude ‘ťuhýk’. Složenina z
psl. *sorka ( :straka) a *pǫditi ( :pudit),
resp. v jsl.
jihoslovanský *pьrati ( :prát (se)),
tedy vlastně ‘kdo odhání, pronásleduje
straky’, podle představy, že ťuhýci se
v době hnízdění odvažují útočit i na
straky (Ma2
). V č.
český přeneseno na datlovitého
ptáka lid. etym. k  :strakatý
(u Jg strakopoud v obojím významu).