vstříc přísl., vstřícný, vstřícnost. Stč vstřiec(i) z *v střiecu z předl. :v a akuz. nedoloženého *střieca, které odpovídár.vstréča ‘setkání’,b.sréšta tv., s./ch. srȅća ‘úděl’, vše z psl.praslovanský
*sъręt’a (B3, B7). Dále viz :střetat, srov. :ústrety.