střetat se, střet, střetnutí, střetnout se.  R. vstrečát’(sja) ‘potkávat (se)’, s./ch. srȅtati (se) tv. Psl. (i stsl.) původně *sъrěsti (1.os.přít. *sъręt’ǫ) ze *sъ- ( :s) a *rěsti. Příbuzné je lit.st. surėsti ‘uchopit, chytit’, základem obojího je ie.
indoevropský *u̯rē-t- od *u̯er- ‘najít, vzít’, od něhož jeistir.fúar ‘vynalezl jsem’,ř. heurískō ‘nacházím’, arm.
arménský gerem ‘beru, loupím’