Stojí to za starou belu.

Chceme-li dát najevo, že něco nestojí za nic, použijeme téměř určitě klasické „stojí to za starou belu“. Nebo když chceme někomu důrazně připomenout, že tedy opravdu, ale opravdu neví vůbec nic a že je úplně mimo, použijeme podobný výraz „víš starou  belu.   Co nebo kdo je bela? Asi se toto rčení k nám dostalo ze staré Rusi, kde se v dávné minulosti platilo kůží veverek bělek čili bel. Čím byla kožka starší, tím horší měla kvalitu.

Veverka bělek  - bela = veverka se světlou srstí.