výt, vytí, zavýt. Všesl. - p.
polský wyć, r.
ruský vyt’, s./ch. zavíjati, stsl.
staroslověnský vyti. Psl. *vyti vychází z ie.
indoevropský onom. *ū- (B4), které je i v něm.
německý Uhu ‘výr’, s různými rozšířeními paknapř.vněm.Eule,angl.owl ‘sova’, r.úkat’ ‘křičet’.Příbuzné je i  :výskat,  :výr,