ob předl., častěji předp. Všesl. (kromě slk., mak., b.) - p., r.ruský
ob, s./ch. jen předp. ob-,stsl. obь, obъ.Psl. *obь vzniklo asi splynutím dvo uie.předložek-ie.*obhi, z něhož je sti.abhí ‘k,přes’,lat.ob-(viz :ob-), sthn.starohornoněmecký
bī (něm. bei), angl.anglický
by ‘u, při’(z oslabené varianty*bhi),s nazalizací sem patří sthn.starohornoněmecký
umbi ‘o’ (něm. um tv.), stir.staroirský
imb- ‘okolo’, lat.latinský
amb(i) ‘ob’ (srov. :amputovat, :ambulance), ř.řecký
amfí ‘kolem ,při ,u’(srov. :amfiteátr), a ie.indoevropský
*opi, *epi, z něhož je lit.litevský
ap- ‘o, ob-’, apiẽ ‘o’, ř.řecký
*epí ‘na, při, k aj.’ (viz :epi-), sti.staroindický
api ‘ještě’ (HK). Srov. :oba, :obec, :oblak.
ob- předp. Z lat.latinský
ob- ‘ob-, proti-, za ap.’. Někdy s přechodovým -s- (viz :obscénní, :oscilovat), někdy splývá s následující souhláskou (viz :ofenziva, :okupovat,) K původu viz ob.