trčet, vytrčit. P. sterczeć, r.ruskýtorčát’, s./ch. str̷čati. Psl. *(s)tъrčati je odvozenoodie.*(s)ter-k-,cožjerozšířeníie. *(s)ter- ‘být tuhý, strnulý’. Znělá podoba*(s)terg-jevlit.strė̷gti‘ztuhnout, zmrznout’, něm.německýstark ‘silný’, střhn.středohornoněmeckýstorch ‘penis’ (A4), lat.latinskýtergus ‘záda, tvrdá kůže (na hřbetě)’. Srov. :trkat, :strach.