čelo, čelní, čelný, čelit, čelenka, náčelník, průčelí. Všesl. - p.
polský czoło, r.
ruský čeló, s./ch. čèlo, stsl.
staroslověnský čelo. Psl. *čelo se obvykle spojuje s lit.
litevský kélti ‘zvedat’, lat.
latinský -cellere tv., celsus ‘vysoký’, angl.
anglický hill ‘pahorek’ aj., vše k ie.
indoevropský *kel- ‘čnít, zvedat se’. Méně pravděpodobné je spojení s germ.
germánský slovy označujícími ‘holou hlavu, lebku’, např. stisl.
staroislandský skalli, angl.
anglický scull