jazyk, jazykový, jazýček, jazýčkový, jazykovitý. Všesl. - p.
polský język, r.
ruský jazýk, s./ch. jèzik, stsl.
staroslověnský językъ. Psl. *językъ má nejblíže k stpr.
staropruský insuwis, ie.
indoevropský východisko lze rekonstruovat jako *n̥-ǵhū(A1,A7,B4,B5),prvníčástsevykládá jako předpona. Druhý element, jehož význam není zcela jasný, je i v dalších ie.
indoevropský jazycích - stlat.
starolatinský dingua, stir.
staroirský teng, gót.
gótský tuggo (něm. Zunge, angl.
anglický tongue) (d- v násloví se vykládá různě), lit.
litevský liežùvis, lat.
latinský lingua, arm.
arménský lezu (zde se počításvlivemkořene,kterýjev :lízat)i sti.
staroindický j͘ihvā, av.
avestský hizū, které se obvykle vysvětluje zdvojením zmíněného kořene. Změnyvnáslovímohoubýtzpůsobeny
i tabu (