rána, ranit, raněný, poranit, zranit, zranění,ranhojič.Všesl.-p.rana,r. rána, s./ch. rȁna, stsl.
staroslověnský rana, vše ‘poranění’ (význam ‘úder, zvuk úderu’ je jen č.
český a slk.). Psl. *rana z ie.
indoevropský ie.
indoevropský *u̯rōnā je příbuzné s alb.
albánský varrë a sti.
staroindický vraṇá- tv. (srov.i starší č.vrana ‘otvor na sudu’), vše jsou to odvozeniny od ie.*u̯er-‘roztrhnout, škrábnout’. Srov. i  :vřed.