klíčit, klíček, vyklíčit, naklíčit, vzklíčit. Od stč.staročeskýklí (později klík, klíč, k tomu srov. :hřebík, :klih) ‘klíček, zárodek rostliny’ z psl.praslovanský*kъlьjь (tato odvozenina doložena jen v č.), základem je psl.praslovanský*kъlъ (srov. p.polskýkiełek, sln.slovinskýkâl tv.). Dále viz :kel, jehož původ je totožný. Klíček je vlastně‘ to, co se probíjí, prodírá ven (ze semene, ze země ap.)’.