Slovo liška možná souvisí se slovesem lísat se (viz liška v dalších slovanských jazycích, lisa, lisica, tam je podobnost bližší). Bylo to proto, že slovo lísat znamená dnes jednak nepřiměřeně se tulit, za druhé však i chovat se ú-lisně. Liška se sice k nikomu opravdu nelísá, ale naši předkové ji pokládali za zvíře inteligentní, leč lstivé až zákeřné (liška podšitá – to zase proto, že kdo měl podšívku z lišky, předpokládalo se, že se na něj tyto vlastnosti nějak přenesou).
Liška sama o sobě je možná náhražkou za označení tabuizované a snad souvisí i se slovem „lichý“ ve smyslu špatný (liché naděje), dále snad i lišej či lišaj (smrtihlav). Navíc s liškou-lisou je snad spojen i lis, a to ne proto, že by naši předkové ulovené lišky takhle zpracovávali, ale prý proto, že lis něco stlačuje podobně jako když liška. dáví/rdousí svou kořist. 
http://www.scienceworld.cz/clovek/lingvisticke-perlicky-o-liskach-lisejich-a-magorech-201/