mít, mívat. Stč. jmieti. Všesl. - p.
polský mieć, r.
ruský imét’, s./ch. ìmati, stsl.
staroslověnský iměti. Psl. *jьměti (1. os. přít. jьmamь) je stará odvozenina od ie.
indoevropský slovesa, jež dalo psl.
praslovanský *jęti ( :jmout), asi od tvaru perfekta (‘vzal jsem’=‘mám’Srov.  :jmění,  :majetek,  :přimět