všechen. Stč. veš, všě (ž.r.), vše (stř.r.), často s různými rozšířeními (podoba všechen vychází z gen. pl. všech, srov. i :všecko, :veškerý). Všesl. - p.polský
wszystek, r.ruský
ves’, sln.slovinský
vȅs, s./ch. sȁv (přesmyk), stsl.staroslověnský
vьsь. Kvůli zsl.západoslovanský
š a vsl., jsl.jihoslovanský
s se musí rekonstruovat psl.praslovanský
*vьchъ ‘všechen’ (ojedinělý doklad 3. palatalizace v kořeni slova (B1)). Odpovídá mu lit.litevský
vìsas, lot.lotyšský
viss, stpr.staropruský
wissa-, vše z ie.indoevropský
*u̯iso- (A8, B6), srov. i sti.staroindický
višu‘do různých stran’. Východiskem je asi ie.indoevropský
u̯i- ‘od sebe, různě’ (sti. ví- tv.), od něhož je jinou příp. tvořeno i sti.staroindický
víśva ‘všechen, každý’, stper.staroperský
vispa tv.