cvičit ,cvik, cvičný, cvičitel, cvičiště, cvičební ,cvičebnice ,cvičenec,cvičky ,rozcvička, výcvik ,nácvik, procvičit ,zacvičit aj. V č.
český až od konce 15. st., kdy se vyvinulo nejspíš ze svykati ‘osvojovat si, cvičit se’, svyčenie ‘osvojení si’ (viz  :zvyk). Něm. zwicken ‘štípnout’, nář.i‘prásknoutbičem,zkrotit’,snímž také bývá spojováno (Ma2), se mohlo podílet na změně podoby slova, významový rozdíl a množství íodvozenin však svědčí proti výpůjčce z něm