1. stát, státní, státnost, státník, státnický, státnice, zestátnit. Podle moderních evr.
evropský jazyků (něm. Staat, fr.
francouzský état, it.
italský stato, angl.
anglický state) z pozdnělat.
pozdnělatinský status ‘stát, zřízení, poměry’, lat.
latinský ‘stav, poměry’ (srov. status rei publicae ‘ústava’), a to od stāre ‘stát’ (viz  :stát2)

2. stát, stání, stoj, stojatý, stojka, stojan, dostát, obstát, obstojný, postát, prostát, přestát, ustát, vystát, nepřístojný. Všesl. - p.
polský stać, r.
ruský stoját’, sln.
slovinský státi, s./ch. stòjati, stsl.
staroslověnský stojati. Psl. *stojati (1.os.přít. *stojǫ) (B9) vychází z ie.
indoevropský přít. tvaru *stƏ-i͡e/o-. Příbuzné tvary jsou v lit.
litevský stóju ‘stojím’ (inf. stóti), sthn.
starohornoněmecký stêt ‘stojí’ (ze *stajiÞ, inf. stên), osk.
oskický staít tv., lat.
latinský stō ‘stojím’ (ze *stāi͡ō, inf. stāre), stir.
staroirský (ad)táu ‘jsem’ (ze *stāi͡ō), av.
avestský stāya- ‘postavit’, vše jsou to útvary od ie.
indoevropský *stā‘stát’, od něhož je i lat.
latinský sistere ‘postavit’, ř.
řecký hístēmi ‘stavím’, sti.
staroindický tíšthati ‘stojí’, av.
avestský hištaiti tv., toch.
tocharský (A či B) B ste ‘je’ aj.  - stavět