bída, bídný, bídník, bídák, bídácký, zbídačit, zbídačelý. Všesl. - p.
polský bieda, r.
ruský bedá, ch.
chorvatský bijéda, stsl.
staroslověnský běda ‘tíseň, nutnost, nebezpečí’, běditi ‘nutit, vybízet’ (srov. i r.
ruský pobéda ‘vítězství’, vlastně ‘přinucení, přemožení’). Psl. *běda, *běditi se obvykle spojuje s gót.
gótský baidjan ‘nutit’, beidan ‘očekávat, spoléhat’, lat.
latinský fīdere ‘důvěřovat’ (vlastně ‘být přesvědčen’), ř.
řecký peíthō ‘přemlouvám, přesvědčuji’ z ie.
indoevropský *bheidh- ‘nutit’. Uvažujje se však i o spojení s lit.baidýti ‘strašit’ (viz  :běs)  či se sti.
staroindický bādhate ‘tlačí, nutí’, něm.
německý bitten ‘prosit’ z ie.
indoevropský *bhedh-,*bhēdh-‘tlačit,naléhat’ .Srov.  :-bízet.