lichý, lichoběžník, lichokopytník. Stč. lichý ‘podvodný,zlý,prázdný’(vizi :lichotit). Všesl. - p.
polský lichy ‘špatný, ničemný’, str.
staroruský lichoj ‘přílišný, zlý’, r.
ruský lichój ‘smělý, obratný’, ch.
chorvatský lîh ‘nepárový’, stsl.
staroslověnský lichъ ‘nadměrný, hojný’. Psl. *lichъ se obvykle vyvozuje z ie.
indoevropský *leiku̯-so- ‘nadměrný, zbývající’ (A3, A8, B2) a spojuje se s lit.
litevský lìkti ‘nechávat, zbývat’, gót.
gótský leihwan ‘půjčovat’ (něm. leihen tv.), lat.
latinský linquere ‘zanechat’, ř.
řecký leípō ‘nechávám’, vše z ie.
indoevropský *leiku̯-‘nechávat,zbývat’.Velkývýznamový rozptyl ve slov.
slovanský jazycích vede některéautorykúvahámohomonymním *lichъ2 ‘zlý, špatný’ souvisejícím s lit.
litevský líesas‘hubený’(Ma2,HK).Tentopředpoklad není nutný - přebytečnost, lichostbylavždypovažovánazaněcopodivného, špatného, srov. angl.
anglický odd ‘lichý’ i ‘divný’. Srov.  :lišit (se),  :příliš.