slovo, slůvko, slovíčko, slovní, slovník, slovníkový, slovníkářský, slovníkářství, slovíčkařit, doslov, násloví, oslovit, oslovení, proslovit, proslov, úsloví, vyslovit, výslovný. Všesl. - p.
polský słowo, r.
ruský slóvo, sln.
slovinský slovô ‘rozloučení, odchod’, s./ch. slȍvo ‘písmeno’, stsl.
staroslověnský slovo (v jsl.
jihoslovanský sevespis.jazycepoužívajívevýznamu ‘slovo’ jiné výrazy - sln.
slovinský besêda, s.
srbský rêč, b.
bulharský dúma). Psl. *slovo (gen. *slovese) je příbuzné s ř.
řecký klé(u̯)os ‘slovo, hlas, řeč, sláva’,toch .Aklyw tv.,sti. śrávas ‘hlasitý křik, chvála’, vše z ie.
indoevropský *k̸leu̯os od *k̸leu- ‘slyšet’