ruka, ručka, ručička, ruční, ručnice, ručník, rukáv, rukávník, rukavice, ruka
vička, rukavičkář, rukavičkářství, ručkovat, přeručkovat, područí, náruč. Všesl. - p.
polský ręka, r.
ruský ruká, s./ch. rúka, stsl.
staroslověnský rǫka. Psl. *rǫka (B7) odpovídá lit.
litevský rankà, lot.
lotyšský ruoka, stpr.
staropruský rancko tv. a asi i pozdnělat.
pozdnělatinský branca ‘tlapa’ (asi z galštiny, srov.  :branže), východiskem by bylo ie.
indoevropský *u̯ronkā ‘tlapa, ruka’, vlastně ‘to, čím se sbírá, uchopuje’ od ie.
indoevropský *u̯renk- ‘sbírat’ (srov. lit.
litevský riñkti tv.), původně asi ‘kroutit, vinout’, od ie.
indoevropský *u̯er- tv.