blahý, blaho, blažit, blažený, oblažovat, blahobyt, blahořečit, blahoslavit (kalky z lat.
latinský benedīcere či ř.
řecký eulogeĩn tv.). P. błogi, s./ch. blâg, stsl.
staroslověnský blagъ ‘dobrý, milý’,slabě doloženo ve vsl.Psl.*bolgъ nemá přesvědčivý výklad. Spojuje se s lot.
lotyšský bal̓gans ‘bělavý’, lat.
latinský flagrāre ‘planout’, sti.
staroindický bhárga- ‘záře’ aj. z ie.
indoevropský *bhelg- ‘zářit’ (srov.  :bílý) s předpokladem významového přechodu ‘zářící’ → ‘milý, dobrý’ (HK). Jiný výklad hledá příbuzenství v av.
avestský bƏrƏj͘aya- ‘vítat’, bƏrƏχδa ‘vítaný, milý’ (ie. *bhelg-?)