chvála, chválit, pochválit, pochvala, pochvalný,
vy(na)c  hválit, schválit, chválení, chvalitebný. Všesl. - p.
polský chwała, r.
chvalá, s./ch., sln.
slovinský hvála, stsl.
staroslověnský chvala.
Psl. *chvala je málo jasné. Výklady
spojující se slovy onom. původu jak sti.
staroindický svárati ‘zní, zvučí’ (z ie.
indoevropský *su̯el/*su̯er-,
ze stejného základu by pak
mělo být i významově opačné *chula
‘pohana’), či se stisl.
staroislandský skvala ‘volat’ jsou
málo přesvědčivé. Možné je převzetí z
írán. x
var- (srov. av.
avestský x
varƏnah- ‘sláva’)
se změnou r > l v jazyce Skytů či
Alanů, jejichž prostřednictvím slovo do
slov. jazyků přišlo (jako term