pes, psí, psík, pejsek, psisko, psovský,
psovitý. Všesl. - p.
polský pies, r.st. pës, s./ch.
pȁs, stsl.
staroslověnský pьsъ. Psl. *pьsъ je slov.
slovanský inovace
za ie.
indoevropský název psa *k̸u̯on-, dochovaný
např. v lit.
litevský šuõ, něm.
německý Hund, lat.
canis, ř.
řecký kýōn. Vykládá se různě, nejpřijatelnější
se zdá vyjít od vábicího
citoslovce ps!, doloženého i v č.
český náře-
čích (Ma2
). Stejný původ má rum.
rumunský pisică
‘kočka’, od podobného citosl. prr
se vykládá šp.
španělský perro ‘pes’, dále srov. i
:macek1 a  :pašík. Jiné výklady, spojující
slovo např. s  :pestrý či s lat.
pecus ‘dobytek’, jsou méně věrohodné.
Srov.  :psota,  :peskovat