dout, zadout, nadouvat (se), vzdouvat.
Stč. dúti, 1.os.přít. dmu, pak analogií
(D1) nový prézens duji (srov.
142
doutnat drama
:dmout). Všesl. - p.
polský dąć, r.
ruský dut’, s./ch.
dȕti, stsl.
staroslověnský dǫti. Psl. *dǫti souvisí především
s lit.
litevský dùmti ‘foukat’ a sti.
staroindický dhámati
‘fouká’ z ie.
indoevropský *dhem- tv. Zdá se však,
že bylo i psl.
praslovanský *duti z ie.
indoevropský *dheu- (viz
:duch), s nímž se *dǫti křížilo. Srov.
:dutý,  :dmýchat,  :dým,  :duřet.