chvála, chválit,  chválení , pochválit, pochvala, pochvalný, vy(na)chválit, schválit, schválení, chvalitebný. Všesl. - p.
polský chwała, r.
ruský chvalá, s./ch., sln.
slovinský hvála, stsl.
staroslověnský chvala. Psl. *chvala je málo jasné. Výklady spojující se slovy onom. původu jako sti.
staroindický svárati ‘zní, zvučí’ (z ie.
indoevropský *su̯el/*su̯er-, ze stejného základuby pak mělo být i  sti.
staroindický svárati ‘zní, zvučí’ (z ie.
indoevropský *su̯el/*su̯er-, ze stejného základu významově opačné *chula ‘pohana’),čisesti sl. skvala ‘volat’jsou málo přesvědčivé. Možné je převzetí z írán.
íránský xvar- (srov. av.
avestský xvarƏnah- ‘sláva’) se změnou r > l v jazyce Skytů či Alanů, jejichž prostřednictvím slovo do slov.
slovanský jazyků přišlo (jako termín související s náboženskou úctou) -