Hospodin, hospodář, hospodyně, hospodářský,
hospodářství, hospodařit,
hospodárný. Stč. Hospodin ‘Pán (Bůh)’
hospod ‘pán’. Všesl. - p.
polský gospodzin, r.
gospód’, gospodín, s./ch. gȍspōd, gospòdin,
stsl. gospodь, gospodinъ, všude
ve významu ‘pán’ či ‘Hospodin’. Psl.
*gospodь/*gospodinъ je starobylá složenina,
v jejíž první části je ie.
indoevropský *ghosti-
(viz  :host), ve druhé ie.
indoevropský označení pro
‘pána’ *pot- (srov. lat.
latinský potis ‘mocný’,
sti. páti- ‘pán, manžel’, ve složeninách
lit. viẽšpats ‘pán, vládce’ a  :despota).
Nejblíže stojí lat.
latinský hospes (gen. hospitis)
‘host, hostitel’, tvořené ze stejných ie.
základů. Původní význam se interpretuje
jako ‘pán hostů’, tj. ‘pán domu,
hostitel’. Srov.  :hospoda.