dub, dubový, duběnka, duben, dubina,
(pod)dubák, doubí, dubisko. Všesl. -
p. dąb, r.
ruský dub, s./ch. dûb, stsl.
staroslověnský dǫbъ.
Psl. *dǫbъ není uspokojivě vysvětleno.
Jde o psl.
praslovanský inovaci, asi z důvodů tabu
(D4) (dub byl posvátný). Starší výklady spojují s angl.
anglický timber ‘stavební
dříví, kmen, kláda’, sthn.
starohornoněmecký zimbar ‘stavební
dříví, budova, pokoj’, ř.
řecký démō
‘stavím’ od ie.
indoevropský *dem- tv. (srov.  :dům).
Nověji se různé motivace pro tabuovou
náhražku hledají v ie.
indoevropský *dheubh-
‘tmavý’, *dheu-b- ‘hluboký’ (srov.
:doubrava) či *dhamb(h) ‘bít’. Ještě
jinak, jako praevropské, vykládají Ma2
a HK.