1. vole je 5. pád od podst. jména vůl.
vůl, volský, zhrub. volovina. Všesl. - p.
polský wół, r.
ruský vol, ch.
chorvatský vôl, s.
srbský vô, stsl.
staroslověnský volъ. Psl. *volъ nemá přesvědčivý výklad. Spojuje se s  :velký (srov. ř.
řecký mēlon ‘drobný dobytek’,jež souvisí s :malý), případně  :vole či  :valit, motivací těchto pojmenování by byla velikost, tloušťka tohoto zvířete. Nelze vyloučit ani onom. původ (jako u  :býk,  - volat) a koneckonců ani výpůjčku (  podobné výrazy v ural.
uralský jazycích - komi völ ‘vůl’, udmurtsk é val ‘kůň’. 

2. vole‘ struma; rozšířená část jícnu ptáků’. Již stč.; p.
polský wole. Málo jasné. Snad  souvisí s něm.
německý Wulst ‘zesílení, otok’, jehož původ také není jistý, základ by mohl být stejný jako ve :valit.

valit, valný, navalit (se), nával, odvalit (se),povalit, provalit(se), převalit(se), přivalit (se), příval, rozvalit (se), svalit (se), uvalit, vyvalit (se), zavalit, zával, zavalitý. Všesl. - p.
polský walić, r.
ruský valít’, s./ch. váliti se, stsl.
staroslověnský valiti. Psl. *valiti vychází stejně jako stangl.
staroanglický wǣlan ‘válet, kutálet’, něm.
německý wühlen ‘hrabat, rýt’ z ie.
indoevropský *u̯ōl-, což je ablautová varianta  k u̯el- ‘kroutit, vinout, válet’, od něhož je i lit.
litevský vélti ‘valchovat (vlněnou látku)’, sthn.
starohornoněmecký wellan ‘koulet, válet’ (s rozšířením i něm.
německý wälzen tv