vlak, vláček, vlakový.
 Ve starší č.
český ‘náčiní,  na němž se něco vláčí’, původně
‘vlečení’ (Jungamnn) z psl.
praslovanský *volkъ, což je dějové jméno k *velkti ( :vléci). Dnešní význam podle něm.
německý Zug ‘tah, tažení’ i ‘vlak’ od ziehen ‘táhnout, vléci’ (srov. i p.
polský pociąg ‘vlak’). Z č.
český přejato do jsl.
jihoslovanský