šíp, šípoví, šipka, šipkový. Všesl. - p.d.
szyp ‘šíp, brk’, r.
ruský šip ‘trn, osten, ozub’,
s./ch. šîp ‘šíp, ostří’, b.
bulharský šip ‘trn, šíp’.
Psl. *šipъ nemá jasný původ. Vzhledem
k uvedeným významům se zdá,
že musíme vycházet z původního vý-
znamu ‘trn, něco tenkého, špičatého’
(viz i  :šípek). Lze uvažovat o výchozím
*kseipo- přesmykem z ie.
indoevropský *skeipo-
(A8, B2) (odpovídalo by mu lit.
litevský skiẽ-
pas ‘roub, štěp’, srov. i  :štěp), dále
by bylo příbuzné angl.
anglický shiver ‘tříska’,
sthn. scivaro tv., lat.
latinský scīpiō ‘hůl’, ř.
skı̻pōn
tv., vše od ie.
indoevropský *skeip- od *skei-
‘řezat, oddělovat’. Viz i  :štípat