paměť, pamětní, pamětník, paměťový,
pamětlivý, památný, památník, památka,
památkový, památkář, památkářský.
Všesl. - p.
polský pamięć‘paměť, vzpomínka’,
r. pámjat’ tv., s./ch. pȁmēt ‘rozum,
mysl’, stsl.
staroslověnský pamętь ‘paměť, památka’.
Psl. *pamętь je utvořeno z *pa-
, zde nejspíš ve významu ‘pozdější,
vzdálenější’ ( :pa-) a *mętь (B7), které
odpovídá lit.
litevský mintìs ‘myšlenka’, lat.
mēns (gen. mentis) ‘mysl, rozum, myš-
lenka’, sti.
staroindický matí- ‘mysl, myšlenka’, vše z
ie. *menti-, *mn̥ti- ‘myšlenka’ (A7) od
*men- ‘myslet’. Původní význam psl.
*pamętь tedy nejspíš byl ‘pozdější myš-
lenka’ (= ‘vzpomínka, památka’). Srov.
:mníti,  :pomník