míhat (se), mihnout se, míhavý, mihotat se, mihotavý, mihule. Všesl. - p. migać, r.ruskýmigát’, s./ch. mıgati. Psl. *migati (sę) souvisí s lit.litevskýmiegóti ‘spát’ (pokud jde o význam, srov. :mhouřit, :mžourat, :mžitky), východiskem je ie. *meigh-. Variantní kořen *meik- je v lat.latinskýmicāre ‘míhat, škubat’ i v č. nář. mikat se ‘míhat se’. Původní vý- znam byl ‘kmitat, rychle se pohybovat’, odtud pak i ‘mít mžitky před očima, zavírat oči’. Srov. :komíhat, :mžik, :mizet, :mžít, :mlha.