děd, děda, dědek, dědeček. Všesl. - p.polskýdziad, r.ruskýded, ch.chorvatskýdjȅd, stsl.staroslověnskýdědъ, psl.praslovanský*dědъ. Řadí se k dětským žvatlavým slovům jako bába, máma, táta, liší se však kvalitou samohlásky i neúplným zdvojením. Podobné je r.ruskýdjádja ‘strýc’, lit.litevskýdėdė tv., ř .tē̺the ‘babička’, angl.anglickýdaddy ‘táta’. Od toho :dědit, :dědic.