šibal, šibalský, šibalství. Ve stč.staročeský‘chytrák, podvodník’. Od staršího č.českýšibati ‘mrskat, bít’, přeneseně i ‘klamat’ (r. šibát’ ‘metat, bít’, s./ch. šıbati ‘má- chat, vrtět’, stsl.staroslověnskýšibati ‘mrskat, švihat’). Psl. *šibati se vyvozuje z ie. *kseib- (A8, B1, B2) ‘házet, rychle pohybovat’, srovnává se se sti.staroindickýkšipáti ‘metá, vrhá’, kšiprá- ‘rychlý’. Srov. :ošívat se, :šibenice