touha, tužba, toužebný, toužit, roztoužený, vytoužený, zatoužit. Stč. túha ‘stesk, žal, starost’. Všesl. - p.polskýtęga, r.d. tugá, s./ch. túga ‘žal’, stsl.staroslověnskýtǫga ‘tíseň, stesk’. Psl. *tǫga, původně asi ‘obtíž, napjatý stav’, souvisí s *tǫgъ ‘tvrdý, tuhý, napjatý’ ( :tuhý), *tęgъ ‘těžký’ ( :těžký), dále viz i :tíže, :táhnou