stát2
, stání, stoj, stojatý, stojka, stojan,
dostát, obstát, obstojný, postát,
prostát, přestát, ustát, vystát, nepřístojný. Všesl. - p.
polský stać, r.
ruský stoját’, sln.
státi, s./ch. stòjati, stsl.
staroslověnský stojati. Psl.
*stojati (1.os.přít. *stojǫ) (B9) stát se stavět
z ie.
indoevropský přít. tvaru *stƏ-i͡e/o-. Příbuzné
tvary jsou v lit.
litevský stóju ‘stojím’ (inf.
stóti), sthn.
starohornoněmecký stêt ‘stojí’ (ze *stajiÞ,
inf. stên), osk.
oskický staít tv., lat.
latinský stō ‘stojím’
(ze *stāi͡ō, inf. stāre), stir.
staroirský (ad)táu
‘jsem’ (ze *stāi͡ō), av.
avestský stāya- ‘postavit’,
vše jsou to útvary od ie.
indoevropský *stā-
‘stát’, od něhož je i lat.
latinský sistere ‘postavit’,
ř. hístēmi ‘stavím’, sti.
staroindický tíšthati
‘stojí’, av.
avestský hištaiti tv., toch.
tocharský (A či B) B ste
‘je’ aj. Viz i  :stát se, srov. ,
  :stáj,  :stádo,  :stálý,  :stavět