skočit, skok, skokový, skokan(ka), skokanský,
skočná, doskočit, doskok, doskočiště,
naskočit, náskok, nadsko-
čit, odskočit, odskok, poskočit, poskok,
podskočit, proskočit, přeskočit,
přeskok, přiskočit, přískok, rozskočit
(se), seskočit, seskok, uskočit, úskok,
úskočný, vyskočit, výskok, zaskočit,
záskok aj. Všesl. - p.
polský skoczyć, r.
skočít’, s./ch. skòčiti, stsl.
staroslověnský skočiti.
Psl. *s(ъ)kočiti je nejspíš odvozeno
od *s(ъ)kokъ ‘skok’, příbuzné je asi
lit. skúok č ‘hop’, šókti ‘skákat’ (ie.
*k̸āk-?), sthn.
starohornoněmecký scehan ‘pospíchat’, stir scén ‘panika’, ř.
řecký kekēnas
‘zajíc’, kē-
kíō ‘tryskám’, východiskem by bylo ie.
*(s)kek- ‘rychle se pohybovat’ a pří-
buzné základy *(s)kāk-, *(s)kōk- ap.,
původu asi onom