pro předl. Slk. pre, hl.hornolužický
pře, r.ruský
pro, v jsl.jihoslovanský
a p.polský
jen jako předp. Psl. *pro (v zsl.kromě č.český
míšení s *per, viz :pře-) odpovídálit.pra-‘pro-’,gót.fra-‘pro-,z, pryč’, stir.staroirský
ro- ‘mnoho, pře-’, lat.latinský
pro, prō ‘před, pro’, ř.řecký
pró ‘před, proti, za’ (viz :pro-1), sti.staroindický
pra ‘dále, velmi’, vše z ie.indoevropský
*pro-, prō- ‘vpřed, před’, což je nějaký tvar ie.indoevropský
kořene *per- ‘přenést, přejít’, od něhož je i :pře-, :při a dále jmenné odvozeniny jako :prám, :prvý, :pravý aj. Příbuzné je mj. i angl.for ‘pro’,něm.für tv.,vor ‘před’, srov. i :pra