budu, budoucí, budoucnost. Všesl. - p.
polský będzię, r.
ruský búdu, s./ch. bôm, bôdem, stsl.
staroslověnský *bǫdǫ. Psl. *bǫdǫ ‘stanu se, budu’ funguje jako budoucí čas slovesa *byti (z ie.
indoevropský *bhū-, viz  :být). S ním bývá také nejčastěji spojováno, ale hláskové nesrovnalosti se vysvětlují různým způsobem. 

Srovnává se s lat.
latinský -bundus v útvarech jako moribundus ‘kdo je na umření’ od morī ‘zemřít’, srov.  :vagabund (HK). bufa ob. expr. ‘velká, těžká bota’. Zřejmě nějak vychází z fr.
francouzský bouffer ‘nadouvat se’, srov. p.
polský bufa ‘zvon u rukávu’, r.d. buf ‘velký záhyb (na zácloně ap.)’

vagabundus ¨vagābundus ‘tulák, poběhlík’ od lat.
latinský vagārī ‘toulat se, pobíhat’

bude je budoucí čas od slovesa být.