divý, divoch, divoký, divokost, divočák, divočina, divočit ,divoženka.Všesl.-p. dziwy, r.d. dívij, s./ch. dìvljī, stsl.
staroslověnský divii. Psl. *divъ ‘divoký’ lze těžko oddělit od *dikъ tv. (srov. p.
polský dziki, r.
ruský díkij,  :dikobraz), jež se spojuje s lit.
litevský dỹkas ‘nečinný, prázdný’.Na druhé  straně jsou i dobré důvody pro spojení s  :div - významový posun by byl ‘boží’ → ‘volně žijící’ → ‘divoký’. Argumentuje se předevšímlot.dievs‘bůh’ ,dievazuosis‘ divoké husy’.